* služebně
nejstarší členka souboru, v němž se objevila již
jako mladičká studentka na podzim roku 2001
* svoji divadelní kariéru začínala
rolí
naivní služtičky ve hře Penzion Schöller,
ještě jako
členka Divadelního souboru Čelakovský
* v prvém divadelním kusu,
nastudovaném již se
Studentskou scénou, ztvárnila ve hře
Útěky velice
přesvědčivě drsnou teenagerku,
nacházející se mezi
spodinou společnosti
* dokáže ztvárnit rozmanité charaktery
postav od
neskutečně ušlápnuté puťky (Penzion
Schöller)
až po doslova agresivně jednající
podváděnou manželku
(Opravdové štěstí)
* ve všech zosobněných rolích
dokáže skvěle
vycítit charakter jednající postavy
natolik, že
vždy působí na scéně velice přesvědčivě,
navíc s
přirozenou mimikou i skvělým pohybem na jevišti
* jejím velkým kladem a přínosem pro
osobní
divadelní rozvoj je i potřeba neustále o
své roli
přemýšlet a přinášet tak
nové
neotřelé prvky do vlastního
divadelního projevu
DIVADELNÍ
ROLE :
Servírka
Jenny ve veselohře Penzion Schöller (2002) - ve
svém prvém divadelním kusu
ztvárnila
postavu servírky Jenny a zároveň milenky synovce
hlavního hrdiny. Obdobně jako i další
debutující mladičké herečky
začínala s
charakterem nesmělé a velice naivní
dívky.
Magda ve hře Útěky
(2003) - ve
hře pojednávající o životě
mladých
lidí, jež se ocitli na dně společnosti ztvárnila
roli
Magdy, přítelkyně vůdce party Jerryho. Už v této
hře se
začal projevovat herecký talent Eriky, neboť v roli Magdy,
věkově ji velmi blízké, se dokázala
přesvědčivě
ztotožnit s charakterem sobecké,
vulgární,
alkoholu holdující a zároveň hluboce
milující teenagerky.
Promítač a
také Siamští v Drábkově hře
Jana z parku (2004) - po
vcelku velké roli v
předcházejícím
divadelním titulu vystupovala tentokráte jen v
epizodních rolích, přesto k nim přistoupila
velice
svědomitě a se zajímavě ztvárněnými
divadelními prvky a prostředky, byť její
výstupy
byly počítány na minuty.
Dana Kartouchová v
komedii Klíče na neděli (2005) -
ač o generaci mladší, se skvěle vyrovnala s
postavou
Dany, manželky záletného umělce Karla Kartoucha v
podání Rudy Oberfalcera. Oba dva si
dokázali na
jevišti skvěle sekundovat a místy
předváděli
výkony natolik reálné, jako by
právě oni
dva tento příběh kontinuálně
prožívali. Lesbička Zdena v komedii Muž
sedmi sester (2009) -
po čtyřleté divadelní přestávce
způsobené
studiem, se vrátila do souboru již v
rozezkoušené
komedii. Díky svému hereckému talentu
dokázala rychle a přesvědčivě nastoupit do
rozjetého
vlaku. Postavu lesbičky Zdeny dokázala opět
přenést do
jiné a především
zábavnější
dimenze, než bylo původně režijně zamýšleno. Valérie ve hře
Opravdové štěstí (2010) -
jako manželka záletného chotě Patriceho
tentokráte
dokázala skvěle ztvárnit
především
žárlivé scény doplněné o
vysoce
emotivní výstupy. Její intonace, pohyb
po
jevišti i výrazové prostředky dodaly
hře
zajímavý nádech.
Yvonna v komedii
Dámský krejčí (2012) -
zde se představila opět v roli manželky záletného
doktora
Moulinota a přestože obdobnou roli ztvárnila i ve dvou z
dříve odehraných představení, bylo
každé
její divadelní podání
úplně
jiné. Jako Yvonna brala zálety s velmi
jemným
humorem blízkým žánru
del´arte a s jedinou
rekvizitou, skákací gumou, dokázala
vytvářet nádherné
imaginární
dějové obrazy.
Gabriela
v povídce Holubice, která
ulétá ze
své klece a Julia v povídce Velebníček
a
šlapka v komedii Mandarinkový pokoj (2013) -
přestože původně nacvičovala roli Julie (z pracovních důvodů
však zkoušení přerušila),
objevila se pouze
v její jediné alternaci. Přesto podala velmi
přesvědčivý výkon doplněný
skvělými
výrazovými a pohybovými prostředky a s
humorem a
nadsázkou ztvárnila lehkost prostitutky.
To ve
své druhé postavě Gabriely (po
dačickém
vystoupení převzala roli Gabriely po těhotné
Lence
Břicháčkové) ukázala
osobitý projev
nešťastné a zlomené ženy, s
níž si krutě
zahrál životní osud. Z Eriččina
citového projevu
místy běhal mráz po zádech,
který
dokázal diváky často hluboce citově
zasáhnout.