ERIKA CHYTILOVÁ, roz. MADOVÁ



* služebně nejstarší členka souboru, v němž se objevila již jako mladičká studentka na podzim roku 2001

* svoji divadelní kariéru začínala rolí naivní služtičky ve hře Penzion Schöller, ještě jako členka Divadelního souboru Čelakovský

* v prvém divadelním kusu, nastudovaném již se Studentskou scénou, ztvárnila ve hře Útěky velice přesvědčivě drsnou teenagerku, nacházející se mezi spodinou společnosti

* dokáže ztvárnit rozmanité charaktery postav od neskutečně ušlápnuté puťky (Penzion Schöller) až po doslova agresivně jednající podváděnou manželku (Opravdové štěstí)

* ve všech zosobněných rolích dokáže skvěle vycítit charakter jednající postavy natolik, že vždy působí na scéně velice přesvědčivě, navíc s přirozenou mimikou i skvělým pohybem na jevišti

* jejím velkým kladem a přínosem pro osobní divadelní rozvoj je i potřeba neustále o své roli přemýšlet a přinášet tak nové neotřelé prvky do vlastního divadelního projevu


DIVADELNÍ ROLE :

Servírka Jenny ve veselohře Penzion Schöller
(2002)  - ve svém prvém divadelním kusu ztvárnila postavu servírky Jenny a zároveň milenky synovce hlavního hrdiny. Obdobně jako i další debutující mladičké herečky začínala s charakterem nesmělé a velice naivní dívky. 

Magda ve hře Útěky (2003) - ve hře pojednávající o životě mladých lidí, jež se ocitli na dně společnosti ztvárnila roli Magdy, přítelkyně vůdce party Jerryho. Už v této hře se začal projevovat herecký talent Eriky, neboť v roli Magdy, věkově ji velmi blízké, se dokázala přesvědčivě ztotožnit s charakterem sobecké, vulgární, alkoholu holdující a zároveň hluboce milující teenagerky.

Promítač a také Siamští v Drábkově hře Jana z parku (2004) - po vcelku velké roli v předcházejícím divadelním titulu vystupovala tentokráte jen v epizodních rolích, přesto k nim přistoupila velice svědomitě a se zajímavě ztvárněnými divadelními prvky a prostředky, byť její výstupy byly počítány na minuty.

Dana Kartouchová v komedii Klíče na neděli (2005) - ač o generaci mladší, se skvěle vyrovnala s postavou Dany, manželky záletného umělce Karla Kartoucha v podání Rudy Oberfalcera. Oba dva si dokázali na jevišti skvěle sekundovat a místy předváděli výkony natolik reálné, jako by právě oni dva tento příběh kontinuálně prožívali. 

Lesbička Zdena v komedii Muž sedmi sester (2009) - po čtyřleté divadelní přestávce způsobené studiem, se vrátila do souboru již v rozezkoušené komedii. Díky svému hereckému talentu dokázala rychle a přesvědčivě nastoupit do rozjetého vlaku. Postavu lesbičky Zdeny dokázala opět přenést do jiné a především zábavnější dimenze, než bylo původně režijně zamýšleno.

Valérie ve hře Opravdové štěstí (2010) - jako manželka záletného chotě Patriceho tentokráte dokázala skvěle ztvárnit především žárlivé scény doplněné o vysoce emotivní výstupy. Její intonace, pohyb po jevišti i výrazové prostředky dodaly hře zajímavý nádech.

Yvonna v komedii Dámský krejčí (2012) - zde se představila opět v roli manželky záletného doktora Moulinota a přestože obdobnou roli ztvárnila i ve dvou z dříve odehraných představení, bylo každé její divadelní podání úplně jiné. Jako Yvonna brala zálety s velmi jemným humorem blízkým žánru del´arte a s jedinou rekvizitou, skákací gumou, dokázala vytvářet nádherné imaginární dějové obrazy.

Gabriela v povídce Holubice, která ulétá ze své klece a Julia v povídce Velebníček a šlapka v komedii Mandarinkový pokoj (2013) - přestože původně nacvičovala roli Julie (z pracovních důvodů však zkoušení přerušila), objevila se pouze v její jediné alternaci. Přesto podala velmi přesvědčivý výkon doplněný skvělými výrazovými a pohybovými prostředky a s humorem a nadsázkou ztvárnila lehkost prostitutky.  To ve své druhé postavě Gabriely (po dačickém vystoupení převzala roli Gabriely po těhotné Lence Břicháčkové) ukázala osobitý projev nešťastné a zlomené ženy, s níž si krutě zahrál životní osud. Z Eriččina citového projevu místy běhal mráz po zádech, který dokázal diváky často hluboce citově zasáhnout.

 






 
ZPĚT NA SEZNAM